Martin Bacháček z Nouměřic

Málo čítá vlast naše mužů, kteří by s takovou láskou přilnuli k zvelebení školství, a s takou snažností dbali všeobecného vzdělání lidu našeho, jako Martin Bacháček. Narodiv se v Nouměřicích, vesnici blíže Slaného, asi r. 1540, navštěvoval později školu Slanskou. Sotva že však prvním začátkům se zde naučil, přišel za neznámou příčinou do Tábora, kde chodil do školy ku školnímu správci Viktorinu Osiandrovi, a po málo létech do Prahy, kde navštěvoval školu u sv. Štěpána. Několik roků na to odebral se do Prahy navštěvoval universitu, zejmena čtení o mathematice a hvězdářství mistra Petra Codicilla. Asi po dvou letech poslán byl Bacháček od příbuzných svých do Znojma, aby se německy naučil, ano brzy na to i do Vídně, kde si krásným svým písmem mnoho přátel získal, zejmena biskupa Vídeňského, potomního arcibiskupa Pražského, Antonína Mohelnického, který jej měl za svého krasopisce a pro vědecké jeho vzdělání vysoce si ho vážil. Nepochybně přízní a podporou tohoto biskupa umožněna a usnadněna byla Bacháčkovi cesta k dalšímu sebe vzdělání na university zahraničné, zvláště na učení Lipské a Wittenberské, kde mimo řeči klasické téměř výhradně studoval mathematiku a hvězdářství. Teprv v r. 1570 navrátil se do Čech a věnoval se vyučování mládeže, dílem v nižších školách po království, dílem v rodinách stavu panského a rytířského. Z dopisů jeho pozdějších vysvitá, že toho času byl nejprvé succentorem¹⁾ v Žatci, a pak správcem školy Pardubické.²⁾
Asi r. 1576 přišel Bacháček opět do Prahy na universitu, a byl tamtéž dne 21. srpna r. 1577 za děkana Matiáše Molesina z Dielenberka povýšen na bakaláře, a teprv po pěti letech, totiž dne 19. listopadu r. 1582 za děkana Matiáše Grylla z Gryllova na mistra in artibus. Byv hned na to přijat do sboru profesorů zastával už r. 1583 úřad dispensatora, podobně i r. 1584, kteréhož zvolen byl též za probošta koleje budovy³⁾. V rocích 1585, 1586, 1593 a 1594 byl mistr Bacháček děkanem fakulty artistické, r. 1586 opět proboštem koleje Loudovy, r. 1583 a 1591 proboštem koleje Karlovy, a r. 1604 dne 10. listopadu odevzdána mu v správu kolej krále Václava, kde až do smrti příbytek měl. Zvláštní úctu, jakou měla k němu veškerá universita, z toho poznati lze, že byl třikrát, totiž v letech 1591, 1593 a 1597, zvolen za vicerektora, a 11kráte, totiž v letech 1598, 1599, a pak od r. 1603-1611, jmenován rektorem, kterouž důstojnost zastával až do své smrti, t.j. do 17. února r. 1612. Tělo jeho pochováno jest v kapli Božího Těla na nynějším náměstí Karlově, kdež mu universita památní kámen postavila.

Mistr Bacháček byl svého času jeden z nejučenějších mužův v Čechách; ačkoliv málo psal a žádného důležitějšího díla vědeckého nevydal, působil nicméně velmi k rozšíření všeobecné vzdělanosti v naší milé vlasti. S předními učenci svého věku, jako s Tadeášem Hájkem, s Tychonem a Keplerem, žil v dobrém přátelství, ano když Keplerovi po smrti velikého Dána znechutilo se hlučné živobytí při dvoře Rudolfově, přistěhoval se tento r. 1605 k Bacháčkovi do koleje krále Václava, a více než rok u něho přebývaje s ním ve vížce dřevěné, za tím účelem zvláště vystavené, velmi z husta konal "observationes per instrumenta mathematica." Neboť byl Bacháček zvláštní milovník mathematiky a hvězdářství, jak o tom napsal Jan Campanus Vodňanský, prorektor akademie Pražské, v pozvání na jeho pohřeb znělo takto:
"Et quamvis in omnibus philosophiae partibus artibusque sibi elaborandum putavit, impensissime tamen mathesin amavit ... alis et scalis in astra quasi (erat) subvectus, et si jam volare potuit, voluit tamen etiam de juventute scholastica et studiosa optime mereri ..."⁴⁾

Mimo mathematice a hvězdářství vyučoval Bacháček na universitě (r.1601) též kosmografii a řečem klasickým, zejmena četl a vykládal r. 1603 Odysseu a r. 1604 Iliadu. Byv žákem a později kolegou i důvěrným přítelem mistra Petra Codicilla sestavil s tímto zvláštní pořádek ve vyučování pro Čechy a Moravu, který nejprvé r. 1586 a podruhé r. 1598 rozšířený a zlepšený tiskem vydal a tento sněmu zemskému k schválení předložil. Dle návrhu jeho a Václava Vlaverina zřídila se r. 1597 v Praze první vzorní škola o pěti třídách již "classis" pojmenovali, a Bacháček byl prvním jejím správcem. Když však skutečnost velmi daleko za pěknou tou ideou zůstávala, složil Bacháček již po roce správcovství a předložil r. 1610 stavovským defensorům nový návrh pro "classis," dle něhož se i ostatní podobné školy v Čechách zřídily.
Téhož roku sestavil, sám čtvrtý v komisi, katechismus pro školy českého vyznání, a ujímal se vždy velmi rázně škol českých vůbec a university zvláště, které nejedněch práv a svobod, byv osobně znám a s mnohými pány od stavu a s defensory, kteří ho vysoce ctili a si vážili, vymohl. Za těmi příčinami nejsou to pouze planá slova, která o něm napsal uvedený již Campanus, že byl totiž Bacháček pravým otcem university a všech profesorů, ačkoliv tito mu říkali "rektor."⁵⁾
Nepochybně hned po smrti mistra Codiccila, tedy roku 1590, vydával Bacháček minuce a kalendáře "z učení Pražského". Až dosud známo jest patero jeho kalendářů na rok 1593-1596, a 1606, mimo jedinou minuci na rok 1593.⁶⁾ K latinskému spisu "Rudimenta cosmographica Joannis Honteri" přidal vlastní jména krajin po česku (roku 1595).⁷⁾

1) Za časů Bacháčkových říkalo se na partikulárních školách o čtyřech třídách učitelům: rektor, kolega, kantor a succentor. Rektor byl přední správce školy, kolega byl jeho pomocník čili conrector, kantor byl správce hudby kostelní a spolu učitel, a pomocník jeho i v kostele i ve škole byl succensor.
2) Tomek v Musejníku na rok 1845, str.370:"Paměti o školách českých ..."
3) Mon.hist.univers.Pragen.II.d.
4) Bohuslava Jičínského:"Programmata academiae Pragensis anno 1612."
5) Tamtéž
6) Palacký "O pranostikách ..." V Musejníku r.1829.
7) Jungmanova "Historie literatury české."